Koleje pro PZ III / IV v použití 1943-45 - Friulmodel ATL-117

Maketa – Koleje pro PZ III / IV v provozu 1943-45 – Friulmodel ATL-117
Panzer je německý termín znamenající "obrněný". Pokud lze toto slovo dnes aplikovat na všechna německá obrněná vozidla, od počátků až po současnost, použití znamená, že v podstatě odkazuje na německá věžová pásová obrněná vozidla druhé světové války (panzerkampfwagen, obrněné bojové vozidlo, zkráceně PzKfw), která měla zvláštní design a taktické využití. Obecný termín je méně používán pro poválečné německé MBT (hlavní bitevní tank) (Leopard 1 a 2), podobně jako jiné západní zbraňové systémy. Francouzská historiografie používá množné číslo "panzers". Některé francouzské práce používají toto slovo jako zkratku velkých obrněných jednotek, "2nd Panzer" znamená 2nd Armored Division nebo 2.Panzer Division.
Tanky, zejména ty ve druhé polovině války, byly velmi obávané, méně početné, ale často nebezpečnější než jejich protivníky. Těžké tanky Tiger a Tiger II tak byly nejsilněji obrněnými vozidly své doby.
Panzer IV byl nejpoužívanějším německým obrněným vozidlem během druhé světové války. Působila na všech frontách: Polsko, Francie, Balkán, Řecko, východní fronta, severní Afrika, Itálie atd.
Pokračovat ve čtení

Stopy pro TIGER I initial type - Friulmodel ATL-116

Maquette – Tracks for TIGER I initial type – Friulmodel ATL-116
Le Tiger I (Tigre), diminutif de Panzerkampfwagen VI Tiger Ausführung E – Sonderkraftfahrzeug 181, char d’assaut lourd allemand en service de 1942 à 1945, est l’un des chars les plus connus de la Seconde Guerre mondiale, bien qu’il n’ait été que peu produit par rapport au T-34 soviétique ou au Sherman américain.
Ce sont ses dimensions, ses lignes très carrées, sa résistance au combat, sa puissance ainsi que les équipages expérimentés l’ayant mené au feu qui ont marqué les esprits, notamment du fait de la propagande allemande.
Son développement a commencé en 1937 et, quand il apparaît pour la première fois sur le front, le 29 août 1942, près de Léningrad, le Tigre I est le char techniquement le plus avancé, le mieux protégé et le plus puissant aligné par l’Axe, affichant une mobilité limitée mais exceptionnelle pour un engin qui fait plus de deux fois le poids de ses prédécesseurs et de la majorité de ses adversaires chenillés. Mais le char lourd, outre de sa production faible, a pâti tout au long de sa carrière de sa mécanique très fragile réduisant considérablement sa disponibilité au feu, et qui, avec sa faible autonomie et son poids excessif, compliquait sa mise en œuvre opérationnelle.
Pokračovat ve čtení