Tá Douglas X-3 Stiletto byl experimentální proudový letoun Spojených států z roku 1950 se štíhlým trupem a dlouhým kuželovitým nosem, vyráběný společností Douglas Aircraft Company. Jeho primárním posláním bylo prozkoumat konstrukční vlastnosti letadla vhodného pro trvalé nadzvukové rychlosti, které zahrnovaly první použití titanu v hlavních součástech draku letadla. Douglas navrhl X-3 s cílem dosáhnout maximální rychlosti přibližně 2 000 m.p.h, ale byl pro tento účel vážně poddimenzován a nemohl ani překročit Mach 1 ve vodorovném letu. Ačkoli výzkumný letoun byl zklamáním, konstruktéři Lockheedu použili data z testů X-3 pro Lockheed F-104 Starfighter, který použil podobnou lichoběžníkovou konstrukci křídla v úspěšné stíhačce Mach 2.
Zdroj: Douglas X-3 Stiletto na Wikipedii
Další informace:
Tá Douglas X-3 Stiletto byl experimentální proudový letoun navržený k testování proveditelnosti štíhlého trupu a křídla s nízkým poměrem stran pro nadzvukový let. X-3 byl vyvinut společností Douglas Aircraft Company na přelomu 40. a 50. let a poprvé vzlétl v říjnu 1952. X-3 měl charakteristický vzhled s dlouhou jehlovitou přídí, tenkým, zúženým křídlem a dvěma proudovými motory Westinghouse J34 namontovanými v podvěsech pod křídlem. X-3 měl dosáhnout rychlosti přes Mach 2, ale tohoto cíle nikdy nedosáhl kvůli nedostatečnému tahu motorů a vysokému odporu křídla.
X-3 poskytl cenné údaje o účincích vysokorychlostního letu na stabilitu a kontrolu letadla, stejně jako o zahřívání a strukturálních problémech způsobených aerodynamickým třením. X-3 také ovlivnil design pozdějších letadel, jako je Lockheed F-104 Starfighter a North American XB-70 Valkyrie. X-3 byl vyřazen v roce 1956 po pouhých 51 letech a nyní je vystaven v Národním muzeu letectva Spojených států v Daytonu v Ohiu.