
Fairey Fulmar Mk.I | |
| Země | Uk |
| Typ | Nosné stíhací letouny |
| První let | 4. ledna 1940 |
| Postaven | 600 |
Fotogalerie Fairey Fulmar Mk.I, The Fairey Fulmar was a British carrier-borne fighter aircraft that served with the Fleet Air Arm (FAA) during the Second World War. A total of 600 were built by Fairey Aviation at its Stockport factory between January 1940 and December 1942. The Fulmar’s design was based on that of the earlier Fairey P.4/34 that was in turn developed in 1936 as a replacement for the Fairey Battle light bomber. Although its performance (like that of its Battle antecedent) was lacking, the Fulmar was a reliable, sturdy aircraft with long range and an effective armament of eight machine guns.
Zdroj: Fairey Fulmar Mk.I na Wiki
| Fairey Fulmar Mk.I | |
|---|---|
| Fotograf | Ondrej Skarka |
| Lokalizace | Neznámé |
| Fotografie | 55 |
| Fairey Fulmar Mk.I | |
|---|---|
| Fotograf | Unknow |
| Lokalizace | Neznámé |
| Fotografie | 57 |
Viz také:
Tá Fairey Fulmar byl britský palubní průzkumný letoun / stíhací letoun, který sloužil u Royal Navy's Fleet Air Arm během druhé světové války. Byl vyvinut a vyroben společností Fairey Aviation Company na základě konstrukce lehkého bombardéru Fairey P.4/34. Byl pojmenován po fulmarovi severním, mořském ptáku pocházejícím z Britských ostrovů.
Fulmar byl dvoumístný jednoplošník s dolnoplošníkem a zatahovacím podvozkem. Byl poháněn jediným motorem Rolls-Royce Merlin, který mu dával maximální rychlost 438 km/h a dojezd 1 255 km. Byl vyzbrojen osmi kulomety Browning ráže 7,7 mm v křídlech a někdy i kulometem Vickers K pro obranu. Pod trupem mohl nést i dvě 45 kg pumy nebo jednu 110 kg pumu.
Fulmar poprvé vzlétl 4. ledna 1940 a do služby vstoupil v květnu 1940. Byla používána pro průzkumné, eskortní a záchytné mise nad různými bojišti, včetně Evropy, severní Afriky a Dálného východu. Zúčastnila se několika významných akcí, jako je pronásledování německé bitevní lodi Bismarck, bitva u mysu Matapan a obrana Malty. Přestože byl spolehlivý, robustní a dobře vyzbrojený, byl také pomalý a neovladatelný ve srovnání s jednomístnými stíhačkami, jako byly Supermarine Spitfire a Mitsubishi A6M Zero. Od roku 1942 byl postupně nahrazován pokročilejšími letouny jako Supermarine Seafire a Grumman Martlet. Poslední Fulmary byly staženy z frontové služby v únoru 1945.
Tá Fairey Fulmar byl důležitým letounem pro Fleet Air Arm v prvních letech války, kdy mělo k dispozici jen málo dalších moderních stíhacích letounů. Ukázalo se, že je efektivní ve své zamýšlené roli průzkumného/stíhacího letounu dlouhého doletu, ale také trpěl svými omezeními jako námořní bombardér. V letech 1940 až 1943 bylo vyrobeno celkem 600 vozů Fulmar.
Zobrazení : 4500


















